Na 2. neděli po velikonocích

Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou …                      Žalm 35,17

Pane Bože, ptáme se: Jak dlouho ještě? Jak dlouho potrvá tahle divná doba?

My nejsme pány nad časem. Nevíme, co nám zítřek přinese. Proto chceme být vděční za dnešek. Děkujeme, žes nás až do dnešního dne provázel svou péčí, žes chránil každý náš nádech a výdech. A žes nás obklopil lidmi, které máme rádi, na které s láskou myslíme a kteří jsou nám pomocí i v této situaci.

Děkujeme za slunečné dny, které tak trochu vyhánějí i tmu z našich duší. Děkujeme za probouzející se přírodu, za barevně rozkvetlé narcisy a tulipány i za bíle oblečené stromy. Prosíme, požehnej naši zemi, dopřej jí vláhu, abychom v pravý čas mohli sklidit dobrou úrodu.

Prosíme za všechny, jejichž obživa je ohrožena. Ta ty, kteří nemohou provozovat své podnikání, ač by chtěli. Za ty, kteří přišli o jistotu pracovního místa. Za ty, kdo bezradně řeší peníze pro svoji firmu, pro své zaměstnance, na svou hypotéku.  Dej nám moudrost a svého Ducha, uč nás jak být společností nesobeckou a solidární, kde potřební dojdou pomoci.

My nevíme, jako dlouho ještě všechno potrvá. Ale víme, že v každém čase ty budeš při nás, uslyšíš náš hlas i nevyslovené touhy našeho srdce. Na tom se nic nezmění, neboť tak jsi nás ujistil evangeliem Ježíše Krista. Tobě buď sláva navěky. Na tebe spoléháme. Smiluj se nad námi. Amen.