Hojnost. Ducha!

Co se týče dárků, jsou hlavním svátkem vánoce. Ovšem i dnešní slavnost seslání svatého Ducha je dárkovým svátkem. Dar Ducha svatého. Zatímco o vánocích dárky vidíme pěkně na vlastní oči pod stromečkem a pěkně si užíváme jejich rozbalování, dar Ducha svatého nelze jen tak vidět a nelze ho ani jen tak rozbalit. Bůh je jak vítr, nespatříš ho, nevezmeš do ruky.

Dnes je přesně padesát dní od velikonoc. Svatodušní svátky u nás nesou název letnice. Starší jméno však zní padesátnice, užívá se podnes hlavně v pravoslavném prostředí. Také cizí jazyky vycházejí z číslovky padestát či padesátý: řecké „pentékosté“ přešlo do anglického pentecost, německé fünfzig dalo vzniknout slovu „Pfingsten.“ Čísla v Bibli mívají svůj zvláštní význam a vyplatí se občas počítat. 50 = 7 x 7 + 1. Sedm jak známo je šťastné číslo plnosti, dokonalosti. Sedmkrát sedm je pak dokonalá dokonalost. /plná plnost. A k tomu ještě něco navíc. Plus jedna. Prostě hojnost. Dar nevídaný. Padesátý den dostalo křesťanstvo mimořádný, jedinečný dar, který přesahuje běžná měřítka. Svět ho ani nemůže pojmout, pochopit. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. (12)

Na jedné straně svět, na druhé straně Bůh. Svět se svým duchem a Bůh se svým Duchem. A teď ten Boží Duch vane k nám do světa. Boží dar pro svět. Dar nad rámec běžného stvoření. Lidstvo dostává o letnicích cosi navíc. Den padesátý. Padesát je sedm krát sedm plus jedna. Cosi navíc. Nevidět svět pouze jako dějiště přírodních procesů, ale ucítit ve světě i Boží vítr.  Bůh přivane k našemu životu ve světě svůj dar, jaký svět nemůže dát. To jsou letnice. Začíná něco nového. Bůh nám dává darem svého Ducha. A to je náramně důležité. Nám, lidem ve světě, Bůh dává dar Ducha, který není z tohoto světa. Perspektiva pro svět, kterou svět neobsahuje. Bůh tvoří cosi nového. Proto jsme zpívali píseň „Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“ a připojovali prosby, co má udělat. Padesátnice. 49 + 1. Dostat přidáno. Zadarmo, nadmíru, hojně.

V prvním čtení z knihy Skutků jsme slyšeli, že učedníci nemuseli udělat nic proto, aby dostali Ducha. Nemusili složit žádnou zkoušku. Nic takového. Najednou byl tu. Boží Duch přichází, neboť Ježíš ho ve své štědrosti zaslíbil. Učedníci se spolehli na Ježíšova slova a nepřišli zkrátka. Zůstali shromážděni v Jeruzalémě, jak je Kristus vyzval při rozloučení. A pak se naplnilo zaslíbení. Tak vrchovatě. Tak bohatě, v míře, která přetéká. Učedníci už nemohou vydržet uvnitř domu, kde byli v posledních dnech zalezlí. Pudí, vede je to ven na ulici. Každému vyprávějí o velikých Božích činech. Všichni lidé mají, smějí, mohou slyšet: Bůh má rád náš svět. Boží láska platí všem. A když všem, tak všem: mužům i ženám, starým i mladým, radostným i zklamaným, většinovým i menšinovým, těm, kdo v Boha věří i těm, pro něž Bůh nic neznamená. Ty všechny má Bůh rád. Boží láska nezná hranice. Učedníci se proto snaží s každým i sebevětším cizincem najít společný jazyk. Jejich brebentění vypadá jako opilost. Ale co na tom. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. (13)

Sestry a bratři, byli jsme obdařeni. Dar od Boha. Dar svatého Ducha. Kolem sebe máme svět s jeho zákony a zvyklostmi. To je jedna strana. A na druhé straně je Boží impuls pro svět. Cosi navíc. Dar, který si svět sám nemůže dát. A to je Boží láska. Na jedné straně pozorujeme svět. Zkoumáme, proč jablko padá ze stromu dolů, jaká je vzdálenost mezi hvězdami i mezi atomy. Třídíme živočišné druhy, skládáme herbáře. Počítáme úhly v trojúhelníku, zkoušíme chemické reakce, objevujeme dávnověké civilizace, učíme se letopočty, bádáme, jak funguje společnost a jaké trendy se v ní uplatňují. To je svět. To je jedna strana našeho pohledu. Spousta úžasných věcí.

Ale tenhle bohatý svět nám nemůže dát jeden dar. Jistotu, že jsme milování. Že náš pobyt zde ve vesmíru je chtěný. Že v každém čase, v tom přítomném i v tom budoucím, v životě i ve smrti nás má někdo doopravdy rád. Tuhle jistotu ze světa nevydestilujete. Neodvodíte, když se rozhlédnete kolem: haleluja, Bůh nás má rád. Ne. Láska není dar světa, nýbrž dar Ducha.  O letnicích dostali učedníci přesvědčení, že je má Bůh rád. Proto Otec vzkřísil Krista, abychom viděli, že Boží láska sahá až za hrob. Jsme milováni. Bůh nás má rad. To je ten dar nad rámec svět. Těch 49 symbolizuje svět, a těch + 1 je jistota navíc, že ve světě jsme milováni. Velmi.

Minulý týden zde proběhla konfirmace a křest. Mladí lidé se přiznali ke své víře. Vyznali, že věří ve světě, ale že také očekávají, že jim Bůh do toho jejich světa něco přidá. Že jim svým Duchem daruje vědomí, že jsou milováni. Že kromě nás lidí je miluje i Stvořitel veškerenstva. Proto také zaznělo požehnání, že Bůh jim dává dary svého ducha. Plus jedna. Mají při svém pobytu ve světě něco navíc. My všichni křesťané máme něco navíc. Duch svatý nás ujišťuje o lásce a síle lásky, která se nás nezdá navzdory žádné naší vině. Tuhle naději ze světa nevyvodíte, tu vám musí do nitra přivanout Boží Duch. A on vane. Vydatně. Už od letnic v Jeruzalémě.

Jiná věc je, že Duch svatý do světa nepasuje. Duch světa je prostě jinačí, neshodne se na všem se svatým Duchem Božím. Ve světě se uplatňuje právo silnějšího. Kristův Duch však hlásá, že máme všechny milovat. Ve světě se cení bohatství, úspěch a sláva. Boží Duch ale obrací pozornost ke slabým, pokořeným, opomíjeným. Ve světě je ideálem spravedlnost, aby každá vina byla po právu potrestána. Jenže v Boží Duchu je hlavní, odpuštění, aby každá vina byla usmířena. Přirozený svět jede podle jiných pravidel, proto nám Bůh dává pravidla nová. Dvojpřikázání lásky. A tahle pravidla nejsou navzájem plně slučitelná. Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

Učedníci v Jeruzalémě se okolí jevili jako opilí blázni. I my žijeme ve světě svoje bláznovství. V neděli ráno vstáváme do kostela, místo abychom spali. Učíme se zpívat písničky k poctě Boha, jehož nelze nijak dokázat. Věnujeme svůj čas a peníze druhým lidem. Dnes například budeme sbírat na středisko Diakonie pro klienty s Alzheimerovou chorobou. Z hlediska světa ti lidé nemají perspektivu, jsou obrovskou zátěží. Avšak z pohledu Ducha, mají tito lidé perspektivu v lásce. Z ekonomického či z evolučního hlediska nedává smysl pečovat o staré a nemocné. Péče má však smysl v lásce. Zde spočívá ono "+ jedna, "které nám vane Boží Duch. Láska má smysl. U Boha je to moudré, ve světě bláznovství.

Apoštol svou úvahu uzavírá slovy: My však mysl Kristovu máme. Sestry a bratři, to není žádné triumfální zvolání, že my všemu rozumíme nejlépe a bezvěrci či jinověrci nám nesahají ani po kotníky. Rozhodně nic takového. Mysl Kristova znamená smýšlet jako Kristus, že náš svět není hotový, ale že v něm působí Boží vliv. Že je nutné do světa vnášet lásku a láskou svět proměňovat. K tomu nám dal Bůh svého Ducha, abychom spoláhali na lásku Tak si ten svatý Boží dárek pěkně užijme. Amen.

Skutky 2,1-15             58,1-3, 585, P, 250, 364, 749, 418                Jan 3,12

Kázání ve svatodšní neděli 28. května 2023.