Víte, jaká jsou první slova, která Ježíš pronese? Právě jste je slyšeli. „Co chcete?“ Čteme dnes z Janova evangelia a to nezačíná vánočním příběhem. Žáden Ježíšek v plenkách, žádné jesličky, žádni tři králové či mudrci, žádní pastýři. Evangelista Jan nám hned od začátku představuje dospělého Ježíše, který jde k Jordánu za Janem Křtitelem, aby se dal pokřtít. Aby se dal namočit do Božího království.  Křtitel si setkání s Kristem užije.  Otevřeně, pokorně ukáže na Ježíše a vyzná: „Tenhle chlapík je důležitější než já. On je Boží. On odstraní vaše viny. Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (29)

Jan Křtitel měl kolem sebe skupinku příznivců, kteří bedlivě sledovali jeho učení. Jejich mistr najednou ukazuje na jiného mistra, prý moudřejšího než je on sám. Dva učedníci slyšeli, co Jan řekl, a šli za Ježíšem. (7) Dobrý duchovní učitel nepoutá lidi na sebe, nýbrž jim dává svobodu k vlastní cestě. Dává jím svobodu odejít. Tak i zde. Dva Křtitelovi učedníci touží po další moudrosti, odcházejí od Jana a jdou za Ježíšem. Chtějí se od křtu posunout dále. Dozrát, prohloubit svou víru. Chtějí získat větší rozhled a tak jdou za Kristem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“  (38)

První slova z Ježíšových úst, která evangelista zaznamenal. Co chcete? Otázka. Ze všeho nejdřív se Ježíš ptá. Ostatně Ježíš se velmi rád lidí vyptával. Rád kladl otázky. Kdosi spočítal, že ve čtyřech biblických evangeliích Ježíš položí celkem 307 otázek. A výslovných, přímých odpovědí dá čtyři nebo pět, podle toho, jak počítáte. Podivuhodný poměr! 307:5 Což nádherně dokládá, že Bibli nemáme od toho, aby nám dávala odpovědi, nýbrž aby nám dávala chytré otázky. Odpovědi jsou náš job.

Co chcete? Jednoduchá otázka. Je však jednoduché na ni odpovědět? Co chcete? Ta otázka může mít až existenciální nádech. Může mířit na hlubinu duše. Co chcete? Co si slibujete od života? Co hledáte, co žádáte, oč usilujete? Co chcete získat, aby váš život byl zdařilý? Právě jednoduché otázky bývají ty nejzáludnější. Co chcete, sestry a bratři. Kladete si vůbec tuhle otázku? Co chceme? Co chci já?

Ach, byl by to dlouhý seznam. Co chci? Chci shodit pár kilo. Chci, aby skončila tahle pitomá pandemie. Chci, aby moje děti byly šťastné. Chci, aby vánoce byly pěkně bílé, sněhu aspoň dvojnásobně oproti dnešku.  Chci si konečně přečíst knihu Šikmý kostel. A tak dále, a tak dál. Dlouho bych Ježíšovi dovedl odpovídat na otázku „Co chcete?“ Co ale opravdu v životě chci? Na čem mi záleží ze všeho nejvíc? Co bych ve svém životě rozhodně nechtěl propásnout. Sem míří Kristova otázka Křtitelovým učedníkům. Nikoli „co chcete pod stromeček?“, nýbrž „co chcete pro svou bytost, aby jí bylo dobře?“

Filosofové přemýšlejí, co je vlastně člověk. A někteří tvrdí, že vy jste ze všeho nejvíce to, co chcete. To vás určuje. Co vás nejvíce zaměstnává? Co nejvíce pro sebe požadujete? Chcete v životě lásku, tak vás formuje láska. Chcete mstu, jste mstiví. Chcete strach, jste strach. Chcete ze všeho nejvíc poctivost, pak vás utváří poctivost. A chcete-li vyčůranost, pak se stáváte vyčůránky. Stačí se rozhlédnout kolem, jak se lidé stávají otiskem svých tužeb. Nás definuje to, co nejvíce chceme. Co milujete nejvíce, co chcete nejvíce, tím se zaměstnává vaše duše. Asi už chápeme, proč Kristus na samém počátku klade onu až směšně jednoduchou otázku „Co chcete?“

Lidské chtění. Lidské chtění jako náboženský problém. Ve světě náboženství se objevují dva výrazné přístupy, které pojímají lidské chtění. Velmi úctyhodná je tradice buddhismu. Buddhističtí myslitelé správně postřehli, jak zásadně člověka formuje, co chce, po čem touží, po čem prahne. My chceme, toužíme získat to či ono a proto jsme nešťastní, říká buddhismus. Lpíme na věcech. Ale nesmíme lpět. Když nebudeme lpět, nebudeme trpět. Nesmíme své srdce opřít o žádnou věc. Všechno je pomíjivé. Když lpíme na věcech, trápíme se, trpíme, neboť pomíjivé opory našeho srdce se hroutí. A my se zase ocitáme v nejistotě. Podobně na svět nahlížel v dnešním prvním čtení starozákonní Kazatel, jenž oplýval bohatstvím. Kazatel je tak trochu biblický buddhista. Vyzkoušel jsem všechno možné (však jste slyšeli jeho výčet), ale všechno je pomíjivost a honba za větrem a žádný užitek pod sluncem není. (Kaz 2,11)

Druhý přístup hlásá křesťanství. Nepopírejte své chtění! Nezříkejte se ho! Co chcete, ptá se Kristus. Věnujte se otázce, co vlastně chcete od života. Co chcete v životě? Hledejte odpověď.  A řekněte, co vlastně chcete. Pojmenujte, po čem toužíte v nejhlubším nitru. Už jste někdy zkusili povědět, co je pro vás v životě nejdůležitější, nejcennější, nejvznešenější? A už jste to zkusili povědět svým partnerům, dětem, přátelům? Co chcete?

Možná znáte vtipy o zlaté rybce, která plní tři přání. Co chcete, ptá se rybka, třech trosečníků, kteří ji vylovili u břehu pustého ostrova. Máte tři přání, každému splním jedno. Co chcete? Chci být doma, řekne první. Lup – a je doma. Druhý dodá: Já chci být také domů. Lup – a je doma. A třetí: Ach, tady je tak smutno, když jsem tu sám. Chci, aby ti dva byli rychle zpátky. Lup… Ne všechno, co chceme je nutně dobré. Jsou přání nepovedená, pochroumaná. Přání, která vytvářejí jakési štěstí nakřivo. Jak poznat dobré přání?

Byli jsme stvořeni pro lásku. Co chceme? No milovat sebe, milovat bližní, milovat Boha chceme. Bez lásky jsme ztraceni. Bez lásky jsme marní. V životě hledáme ty nejlepší věci ku prospěchu všem. A proto se scházíme jako církev. Abychom tříbili svoje chtění. Abychom společně rozjímali, co je pro život dobré. Dnes před křtem Matyáše a Gábiny opakovaně zazněla otázka „Chcete?“, „Chceš?“ Nad naší vírou se vznáší otázka, co vlastně chceme a jaké místo v našem chtění má Pán Bůh. Co od něj očekáváme?

Co chcete? Jsou první slova, která v Janově evangeliu pronáší Kristus. Je první adventní neděle a my mluvíme o Ježíšově příchodu. Advent znamená příchod a dnešní evangelium nám ukazuje, že Kristus vyráží na cestu a otázkou, přichází do světa a ptá se, kam nasměrujeme svá srdce. Tedy sestry a bratři, užijte si tuto Kristovu adventní otázku: Co chcete? Amen.

Kaz 2,1-11    273; 681; Ta touha; 613; 264; 82; 609         Filipským 4,4-7

Kázání v 1. neděli adventní 28.11.2021, za inspiraci vděčí pastoru Jimu Keckovi z Lincolnu, Nebraska, USA.