Duben 2020

Obnovení bohoslužeb - po 15 osobách

Vložil dne .

Začala se zmenšovat dosavadní omezení.  Bohoslužby se nyní mohou konat:

od 3. května v počtu nejvýše 15 osob,

od 17. května v 30 osobách,

od 31. května pro nejvýše 50 osob

od 14. června bez omezení počtu.

Povinnost nosit roušky není bohoslužbami nijak dotčena, podobně jako v obchodech musí být v kostelích dostupné desinfekční prostředky.

Počet účastníků je nyní omezen na 15 osob.

Zkrácené bohoslužby začnou v 8:30, 9:00 a případně v 9:30.

Na 2. neděli po velikonocích

  • Žalm 35,17

Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou …                      Žalm 35,17

Pane Bože, ptáme se: Jak dlouho ještě? Jak dlouho potrvá tahle divná doba?

My nejsme pány nad časem. Nevíme, co nám zítřek přinese. Proto chceme být vděční za dnešek. Děkujeme, žes nás až do dnešního dne provázel svou péčí, žes chránil každý náš nádech a výdech. A žes nás obklopil lidmi, které máme rádi, na které s láskou myslíme a kteří jsou nám pomocí i v této situaci.

Epištoly z karantény II

Vložil dne .

Když apoštol Pavel nemohl být při bohoslužbách spolu s křesťany, kteří mu leželi na srdci, psal jim dopisy. Podobně uprostřed protivirových opatření vznikly epištoly Poličským.

Na neděli po velikonocích

  • Jan 20,24-29

Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku.

Epištoly z karantény

Vložil dne .

Když apoštol Pavel nemohl být při bohoslužbách spolu s křesťany, kteří mu leželi na srdci, psal jim dopisy. Podobně uprostřed protivirových opatření vznikly epištoly Poličským.

Na velikonoční neděli

  • Marek 16,1-8

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.

Na květnou neděli

  • jan 12,12-14

Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně.   Jan 12,12nn

Na neděli 29. března

  • Matouš 15,21-22

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“  Mt 15,21-22

Milé sestry a milí bratři, jsou slova, která se člověk obvykle naučí jako první. Slova nejzákladnější pro život: máma, táta, dům, postel, stůl, jídlo, spát, smát se, plakat… Slova, která pomáhají utvářet a utřídit náš svět – ten okolní i ten vnitřní. Bez nich se neobejdeme, pokud chceme správně mluvit o sobě a o druhých.