Hranice pokušení (Modlitba Páně)

2. Samuelova 11,1-5

Ono se řekne pokušení, ale co se tím slovem vlastně myslí? Jak bereme vážně prosbu v modlitbě Páně „Neuveď nás v pokušení“ a co si vlastně pod oním slovem „pokušení“ představujeme? Sestry a bratři, když prosíme o chléb náš vezdejší, víme docela přesně, o čem je řeč. Že se mluví o základních prostředcích naší zdejší obživy. Když prosíme o odpuštění našich vin, sami umíme odpouštět, takže i odpuštění Boží se představujeme podle toho, jak my lidé odpouštíme svým viníků. Ale když se řekne pokušení – „neuveď nás v pokušení“ – jak se to vlastně dělá.

Lék (Modlitba Páně)

Matouš 18,23-35

Víte, co máme společného s Bohem? Víte, co je na nás Božího? Kdy my lidé jsme jako Bůh? Ne v čem jsme si podobni. Ale v čem jsme stejní! Až odsud budete dnes odcházet, tak to budete vědět.

Bohatá úroda (Modlitba Páně)

Lukáš 12,13-21

Jednu věc máme společnou s boháčem z Ježíšova podobenství. Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. (16) I nám se urodilo. Hojně. Dnes vzdáváme díky za úrodu letošního roku. Je dobře, že se urodilo nám i druhým lidem.

Beseda o Čadu

V rámci mise Lékařů bez hranic působil bratr Jan Dus v Čadu. O svých zkušenostech z této země bude vyprávět v neděli 10.11. po bohoslužbě.

Večer vděčnosti v evangelickém kostele

Státní svátek 17. listopadu připomíná přechod naší společnosti do svobody. Letošní výročí nabídne jistě mnoho ohlédnutí za změnami, kterými jsme prošli. I přes četné potíže a nezdary uplynulých let jsme vděčni za čas, kdy v naší zemi žijeme bez dozoru diktátorské strany a spolu s našimi dětmi můžeme svobodně rozvíjet své schopnosti. Poněvadž svoboda není záležitostí pouze politickou, nýbrž i duchovní, budeme se jí věnovat při děkovné bohoslužbě v evangelickém kostele. Všechny, kdo chtějí s námi vděčnost za 30 svobodných let sdílet, zveme v neděli 17. 11.

Čtveré „JAK“ v evangelickém kostele

Současná společenská atmosféra u nás, ale i jinde se vyznačuje velkým znejistěním. Proměňuje se styl práce i komunikace, přicházejí lidé odjinud, mění se rodinné modely, až se „běžný“ Evropan ptá, co se to s naší kulturou a tradicemi děje. Co nám zbývá z dávných jistot? Abychom více pochopili své kořeny a změny, jimiž procházíme, chystá evangelický sbor v Poličce na čtyři podzimní večery veřejné besedy, při nichž se pokusíme ohledat základy naší kultury. Neboť kultura se nepěstuje tím, že se nechá nepovšimnutě plynout, nýbrž tím, že se jí věnuje pozornost.

Setkání mládeže

Víkendové setkání mládeže z poličského a horáckého seniorátu

Čtveré JAK

Řada večerů nad základními otázkami křesťanství.

Když se Boží vůle nestane (Modlitba Páně)

Lukáš 10,25-37

Vesnický hřbitov na okraji švýcarského hlavního města Bern. Sešla se na něm velká společnost. Je to tuze smutný pohřeb. Jsou pohřby, které v sobě mají zvláštní klid a upokojení; to když někdo odejde po naplněném životě. Když zemře stár a sytý dnů, jak se pěkně píše v Bibli. Smířené pohřby jako zakončení dlouhé cesty. Tenhle pohřeb k nim však nepatří. Dvaatřicet let by bylo Gustavovi v létě. Ještě před týdnem nikoho nenapadlo, že narozeniny už neoslaví. Stačilo jen pár okamžiků na nepřehledné silnici a všechno je jinak.

Vyplněná modlitba (Modlitba Páně)

Lukáš 17,20-22

Sestry a bratři, velmi by mne zajímalo, zde někdy někde v nějaké zemi, byli lidi hluboce spokojení se svými představiteli. Jestli si se zadostiučiněním říkali: „To máme včele moudrého člověka!“ „To máme šikovnou a poctivou vládu!“ „To nám ty státní instituce dobře fungují ku prospěchu všech!“? Zavládla vůbec někdy někde taková spokojenost?

Říjen 2019